Kůže nebo useň? Jak tomu vlastně máme říkat?

Správně bychom měli říkat, že jsme si koupili boty z hladké usně. Ale po pravdě, kdo tohle říká? Asi nikdo. Běžně slovo kůže považujeme za synonymum slova useň. A i my na našem webu častěji používáme označení kůže než useň, za což se omlouváme. Slovo useň je totiž takové divné. Faktem ale je, že mezi kůží a usní je velký rozdíl a že kůže musí urazit dlouhou cestu, než se z ní stane materiál vhodný pro výrobu bot či oblečení, tedy než se z ní stane useň. 

Kůže je prvotní, nezušlechtěná surovina. Po stažení kůže ze zvířete je potřeba ji nejprve konzervovat (solením, sušením,...), aby bylo možné ji transportovat do koželužny. V koželužně se konzervace odstraní a dochází ke přepracování kůže na useň. V prvním kroku se provádí tzv. loužení, při kterém je kůže zbavena chlupů. Následně se mechanicky upravuje - likvidují se zbylé blány a ořezávají se okraje. Někdy se upravuje i tloušťka kůže tzv. štípáním. Štípají se hlavně silnější kůže, především hovězina. Štípe se z rubové strany a takto upravené kůži se říká štípanka. V tuto chvíli je kůže hladká a slizká a bývá označována pojmem holina. Ta pak musí projít několika lázněmi, kde dojde k odvápnění, moření, odtučnění atd. A teprve potom přichází na řadu činění kůže. 

Činění je fyzikálně-chemický proces, při kterém se mění holina na useň. Hlavním úkolem činění je stabilizovat chemické složení kůže, aby nemohlo dojít k biologické degradaci, která hrozí u nevyčiněné kůže. Podle použitého činidla se pak nazývá celý proces vyčinění kůže. Nejčastěji se používají soli chrómu a proces se nazývá chromočinění. Takto se vyrábí většina svrchních galanterních i obuvnických usní, které musí být měkké, avšak pevné a odolné a dají se dobře barvit. Druhým nejčastějším způsobem je třísločinění za použití tříslovin, tedy organických látek získávaných z listů, kůry, kořenů a dřeva stromů. Tento způsob se používá především u spodkových usní, ze kterých se vyrábí podešve a podrážky bot, řemeny, sedla či brašny. Známé jsou i další speciální způsoby činění, jako je jirchářství (usně činěné kamencem, např. kozina) či zámišnictví (usně činěné tukem, např. jelenice). 

Samotná useň je pořád ještě surovina, která se musí dále zpracovat před jejím finálním použitím. První fáze zpracování se nazývá předúprava, kdy se za použití mechanických a chemických pochodů useň připraví a do jisté míry se již profilují její příští vlastnosti - hladkost povrchu, vzhled, barva, měkkost, ohebnost, jemnost apod. V další fázi se useň vysuší. V poslední fázi se provádí závěrečná úprava usně, což je souhrn mnoha operací, při kterých získává useň svůj finální vzhled. Podle toho, jaká závěrečná úprava je provedena, rozlišujeme následující typy usní:

1. Useň bez úpravy neprošla žádnou závěrečnou úpravou, má tudíž přírodní vzhled a má zachovanou přirozenou kresbu lícové strany (to je ta strana, na které byly původně chlupy zvířete). Někdy může být barvená. 
2. Useň s broušeným lícem má jemně obroušenou lícovou stranu a je opatřena krycími apreturami, což je proces, kdy se lícová část opatří ještě zvláštní vrstvou. Pokud je tato vrstva nekvalitní, znehodnotí celou useň. Finální povrch tedy může být hladký s přírodní kresbou (hladká useň) nebo je opatřený vtlačeným dezénem, který vytvoří umělou kresbu (tlačená useň).
3. Useň s vlasovou úpravou je taková useň, která je zbroušená buď na rubové straně, a pak má delší a hrubší vlas (velur), nebo na lícové straně, a pak má jemnější a kratší vlas (nubuk). U nubuků tvoří lícová strana usně povrch výrobku a naopak u velurů tvoří povrch výrobku rubová strana usně. U těchto vlasových úprav usní je potřeba dávat pozor na otěr materiálu. Proto jsou náročnější na údržbu, snadno provlhají a hůře se čistí. 
4. Useň s krycí pigmentovou úpravou je na lícové straně usně opatřena apreturou s vyšším obsahem krycího barviva. Tato úprava úplně zakrývá líc usně.
5. Useň s lakovou úpravou má krycí pigmentovou úpravu a navíc je přestříknuta polyuretanovým lakem, aby se leskla. 

Speciální kategorií jsou tzv. povrstvené usně. Jsou to spodní, méně kvalitní vrstvy usně, které mají na povrch nanesenu nebo připojenu tenkou vrstvu kvalitnější usně o tloušťce větší než 0,15 mm, ale menší než je třetina celkové tloušťky usně. Vzhledem k tomuto jsou méně pevné a souvislé, a navíc povrchová vrstva omezuje prodyšnost. 

Na závěr snad už jen zmíníme druhy usní podle toho, z jakého zvířete pocházela kůže - hovězina, teletina, kozina, skopovice, jehnětina, vepřovice, konina, divočina, reptilie (z plazů, včetně krokodýla).

Výrobky z usní jsou obecně poměrně náročné na údržbu, které je nutné věnovat patřičnou pozornost. Pro zvýšení odolnosti proti vodě je nutné useň řádně impregnovat a impregnaci pravidelně obnovovat.